Sociologie venkova

Sociologie venkova (též rurální sociologie, z latinského ruralis = venkovský) se zabývá studiem vesnických komunit, jejich odlišností od městských společenství a vztahů mezi městem a venkovem.^[1]

Předmět zkoumání Sociologie venkova se v průběhu vývoje disciplíny rozšiřoval. Kvůli tomuto rozšiřování se obor částečně překrývá s některými obory jinými, především pak se sociologií vesnice, ta se zabývá pouze procesy probíhajícími přímo uvnitř vesnice. Sociologie venkova se pak nezabývá pouze těmito procesy, ale také studiem širšího území, regionu, krajiny a jejich, stále více zdůrazňované, spojení s ekologií, dále studiem zemědělské produkce a odlišností venkovských a městských sídel. I přes tyto výrazné odlišnosti jsou kvůli své podobnosti chybně zaměňovány. Další podobnou disciplínou je sociologie zemědělství, ta byla ze sociologie venkova vyčleněna v souvislosti s procesem industrializace zemědělství a je považována za obor sociologie práce, předmětem jejího zkoumání je větší zaměření na ekonomickou a pracovní oblast zemědělské výroby.^[2]

Termín „rural sociology“ poprvé použil Ch. H. Henderson na přelomu 19. a 20. století. Od roku 1910 se „sociology of rural life“ začíná přednášet na amerických školách. Mezi hlavní představitele tohoto směru se řadí J. M. Gillete, spolu s P. L. Vogtem a H. B. Hawthornem. Za mezník sociologie venkova je označováno dílo P. A. Sorokina a C. C. Zimmermana: Principles of Rural-Urban Sociology (1929), které se při vysvětlování rozdílů mezi městem a venkovem opírá pouze o data získaná empirickým výzkumem. V roce 1936 začíná pravidelně vycházet akademický časopis „Rural sociology“, který byl založen Sociologickou společností venkova (v originálu Rural Sociological Society).^[3]

V Československu byl termín sociologie venkova používán jako (z hlediska jazyka nejlepší) definice pro nejširší okruh zkoumání problematiky v oblasti společenských vztahů venkovského obyvatelstva.^[4]